Stránky vodáků z Dobrého

V neděli 4.července se zatím neúplná sestava doberských vodáků uprdelila v první vlakové soupravě našeho dalšího vodáckého putování a rozjela se vstříc dalšímu vodnímu dobrodružství. Během prvního vlaku padlo prvních pár piv,ve druhým jsme nabrali zbytek a před třetím navštívili první hospodu. Na místo, do kempu v Sušicích jsme však dorazili celkem OK. Stany se postavily celkem rychle a hurá do kemp hospody. Tady se začala poměrně divoká noc, která vyvrcholila zrozením Rumové víly,neskutečně chrápajícího dua HrochHern a totálně nas.....Šipiče, který hledal baterku a přitom si na ní ležel. Rykot naší části kempu neumlčela ani bouřka, takže se nakonec vyspal jen Dan, který poslechl rady Hrocha a vzal si do uší špunty.

Ráno nám dovezly lodě. Deštík však přibrzdil náš rozlet a museli jsme s odjezdem počkat. Všechno jednou končí a tak i voda z nebe přestala padat a mohli jsme vyrazit vstříc Otavské parádě.

Nezbytný křest proběhl poměrně urychleně, rum je totiž dražší a dražší, takže žádné plýtvání. Hurá, plujeme. Ještě před vyplutím se ale sluší pohanět našeho nejmladšího člena Dana, který Andree připravil šok v podobě špatně oznámené velikosti pláštěnky...ještě teď vidím její smutné oči, když "malá" pláštěnka "M" se vyklubala v "XXL":)

Plulo se a plulo, až jsme dopluli pod hrad Rabí. Velká a krásná zřícenina. Známý milovník hradů Pípa se tentokrát obětoval a místo udiveného vzdychání nad historickými artefakty hradu dělal společnost Fáněti, alias vodáckému čoklikovi alias naší milované Bordel kolii. Podle očitých svědků byl milým společníkem. Po poučné prohlídce jsme se šli najíst, někteří na připálený bramborák s tlustou klobásou za 90,-, někteří na vynikající hotovku "vepřo knedlo"za 70,-. No a poprvé nás navštívil celovodní kamarád PEK.

Za nic moc počasí jsme dorazili do Horažďovic. Kempík hnedle vedle aqua centra. Neodolali jsme a hurá hups do vodičky. No, leckdo by řekl, že se bude plavat,ale pravda byla taková, že naše skupina zacpala svými těly výřivku. Do teď nevědí, proč když se Hroch a spol z výřivky zvedly, poklesla hladina cca o 50cm...

Večerní lehčí kalbička podtrhla celkem pěkný den. Ráno nás přivítala jasná obloha se svým mluvčím Sluníčkem. Sluníčko v obličejích některých z nás však hodně rychle zapadlo. Hroch s Danem totiž zjistili, že kromě spacích věcí a stanu nemají s čím pokračovat. Nějaký nezdárník jim ukradnul sud i s víkem. Měli tam fakt všechno. Kamarádi samozřejmě ochotně chtěli půjčovat věci...Dan by asi problém neměl, ale co s Hrochem? Nabízelo se obléct si stan,ale v čem by spali? Nebo že by se kousnul a zbytek strávil v trenýrkách a ve vytahaném sexy tričku, to jsme ale Otavě nemohli udělat. Nabídka Anrei byla taky zamítnuta, ikdyž fialovou halenku by mu leckerý Beach Boy záviděl:) Z bryndy nás však nakonec vytáhl jakýsi slovenský priatel, který před bočním vstupem do kempu objevil vyložených pár sudů(jim taky chyběly) a mezi nimi i sudy našich kluků. Kromě hygi tašky a Hrochových prášků naštěstí nechybělo nic. Snad se kradař po nich aspoň pořádně pos...

Během chvíli se zatáhlo a začalo pršet, takže se odjezd protáhl a pár hodinek. Tak nějak jsme to přečkali, i díky návštěvě totální zříceniny hradu Prácheň a když se udělalo lépe,vyrazili jsme směr Strakonice.Cestou obídek u přiteplenýho vrchního, fotečka na voru, pár jezíků a v podvečerních hodinách jsme přirazili v kempu cca 1km před Strakonicema. Chvatné stavění stanu, salámek ve stanu, kdo ho neměl tak bez salámku a hurá do místní putiky na fotbal nějakých amatérů...nějaká Sparta nebo co:). Pivíčka, rumová smršť na speciálně upraveném pádle,polévka z instant pytlíku, lehce přegrilovaná kuřecí stehýnka a den spěl zdárně ke svému konci. Venku jsme pak objevili kytarovou dvojici, ke lteré jsme se přidali a emočně posilněni třema písmenkama pořádně zapjeli.

Další den se ukázal počasně opět krásný a na vodu jako dělaný. Já jsem však jel s Móňou přes celou republiku až do Liberce, kde nás čekaly Moničiny promoce. Ráno narvanej bus, kde mi na nohy slintal pes, v Praze hic a v Liberci vítr však nemohli rozhodit naši slavnostní náladu....do kempu ve Štěkni jsme dorazili však až něco kolem 22h...Cestou jsem jentak poznamenal, že by mě ke štěstí stačil oheň u stanu a buřty. No a když jsme zbytek posádky našli, koukám a zírám-oheň a buřty. Zapěli jsme, Móňa vyčerpáním usla hlavou skoro ve vatře a ani ji nevadilo,že už skoro začala vonět:). Hroch s Romanem pak vzpoměli na mladá léta kdy se ještě nepotřebovalo spát a já nevím do kolika do rána pařili s jinou bandou. Do dalšího dne nás probudilo Sluníčko - krásný letní den nás vítal. Všichni byli v pohodě - ranní pivínko, pohodička. Pólka stihla do pozoru postavit půlku kempu, když seřvala Fáně jak malýho Jardu a jeli jsme.

   Hlavním cílem byla Sudoměř - místo památné bitvy Jana Žižky. Mezi rybníky se tehdy na úzké hrázy opevnil s několika husity, když jim jejich cestu na Tábor skřížila vojska panské jednoty. Svou bitvu zde vyhrál a stal se nesmrtelným. Svou bitvu zde sváděla i menší skupina vodáků z Dobrého. Místo řinčení cepínů, řemdihů a palcátů tu však bojovaly játra s alkoholem, místo nevinných civilistů trpěly mozkové buňky a nejedna tu dokončila svůj život. Ještě než jsme na památník došli,dali jsme si tradiční zastaveníčko v místním pohostinství. Z venku sice vypadala jak před 20 lety,ale za to zevnitř...příjemné. Platan, domácí kuchyně a takřka lidové ceny. Narvaly jsme se VKZ jen Pípa si dal smaženou specialitu:). Následoval dlouhý výlet k pomníku Jana Žižky. Cesta úmorná, ale došli jsme. Objevili jsme mistra Jana okupující vosí roj, poklonili se našemu velikánovi a vyrazili zpět. Nakonec to byla příjemná procházka.

Hned potom jsme se vydali íným tempem na poslední úsek naší plavby. V Písku jsme byli v podvečer. Počásko drželo, cestou koupačka na jezu, příjemné odpoledne. Únava si vybrala daň, navíc nás brzy ráno chtěla opustit první část skupiny, takže nebýt zdlouhavého hledání místa kde se najíme, dnešní večer by byl úplně klidný.

Ráno nám odjeli Hernovi, Lucka s Martinem a Čičák. Byli jsme už bez lodí, takže se z nás stali turisti. Vyrazili jsme tedy směr Písek, prozkoumat krásy tohoto historického města. Most, hradby, náměstí, pár pivek a hlavně: všichni se dovybavili nejnovější vodáckou módou. Potom hop skok na autobus a vydali jsme se směr Orlík a Orlická přehrada. Vedro, spocený jsme byli, ale turisti jsou turisti a ty musí vidět vše. Já si dal v buse šlofíčka, ostatní z toho měli pr..srandu, na Orlík jsme ale nakonec dojeli a mohli se podivovat této krásné stavbě. Notorický neznahrad a neznazámek Pípa zůstal venku a tentokrát jsem ho podpořil i já, neboť to není tak dlouho, co jsem se uvnitř zámku s otevřenou pusou divil jako ostatní teď. fany to s námi přežila a když se všichni vrátili, vydali jsme se na plavbu proti proudu přehrady na hrad Zvíkov. Úmorná plavba nám vzala spoustu sil, ale byla také pěkná. hrad už jsem zevnitř obdivovat nešli, stačilo nám to z venku. Proběhlo pár foteček a do odjezdu busu jsme zapadli do Ladovými obrázky ozdobené hospůdky na návsy, kdy jsme si napili základ pro dnešní večer, který se rozvinul do pro nás netušených rozměrů. Autobusek nás odvezl zpět do města a mi se pomalu vydali do kempu. Trošku se to protáhlo. Nejprve nás stáhla picérka kousek za mostem, kde jsme se decentně napicali a začali do sebe tlačit píva. Tento přísun však stopla Polka, která umíněně chtěla v pochybné hře s Kofola-losy vyhrát budík a začali jsme do sebe tlačit chemicky vyjádřenou lásku. Michal se za nás začal stydět a dál zůstal věrný pivu. Nejdřív se pila čistá kofola, pak Gaza potají do ní začal přilévat Rum a nakonec jsme si RUM lili normálně na stole. Ještě za matného světla jsme se zvedli a že dem spát. Kofein nebo co v kofole je však účinkoval a z ospalé skupiny se stala banda neutahalné zvěře, které se do cesty postavila ostrovní hospoda s právě začínající taněční zábavou s živou hudbou. A byo jasno. Pařilo se, tancovalo, pilo....vydařená akce. Do kempu jsme dorazili po půlnoci a jelikož jsme v něm byli sami, ještě zapařili na kytaru. To už pár z nás nezvládlo a usínali na lavičkácha všude kde se dalo. Přidali se k nám asi d va zpěváci a naše hlasy plynuly nocí. Ráno když jsme se probudili, s hrůzou jsme zjistili, že za naší nepřítomnosti se kemp naplnil a mi museli štvát v noci moc a moc lidí. Tak jsme radši zdrhli. Cesta domů proběhla až na jednu výluku normálně a v počádku jsme dorazili domů. Čeká nás roční léčení a těšení na další prázdniny a řeku.

HOVG!!!